Na závěr pobytu v Saalbachu jsem se vydal na další ze zdejších dálkových tras – Home of Lässig Walk. Trasa se klikatí po vrcholech lemujících vzdálený konec údolí. Scenerie se po včerejším dešti úplně změnila. Páří se z lesů, hory jsou zahalené do nízkých mraků, ale nad nimi lze tušit slunce. Do ranního ticha troubí jelen a krákají krkavci. Propagační materiál nelhal! Než se rozhlédnu po okolních kopcích z prvního vrcholku, uběhne ještě nějaký čas, protože těch 1 000 výškových metrů dnes stoupám po svých.
Po Staffkogelu zbývají ještě další tři vrcholové kříže. Hřebenovka se zde láme za každým z nich, stoupání jsou výrazně strmější než na táhlých loukách první den. Baví mě skalní výchozy na Tristkogelu, stejně jako má své kouzlo useknutý hřbet za Gamshagem. Milým překvapením je jezero Hoch Torsee, které se z ničeho nic vyloupne nad náhorními mokřady. V nehybné hladině se tiše zrcadlí žluto-oranžové stráně, nohy osvěží průzračná voda.
Večer v autě potlačuji výčitku, že kolo jsem v Saalbachu z kufru ani nevyndal a přiznávám, že i tohle toulání zde má něco do sebe. Takže vítejte v Home of Lässig!