S kamarádem Ondrou jsme si naplánovali bezcílný vejlet s oblíbeným scénářem „kam dojdeme, tam dojdeme, hlavně si vyvětrat hlavu a vylézt na nějaký kopec.“ Zcela dobrovolně se k této akci přihlásil i třináctiletý potomek. Vyšlo z toho asi 41 km, 1700 m převýšení. I na kole by to byl hodnotný švih. Obávám se, že den, kdy nás mladá generace předběhne, se blíží....
I když se do Bílých Karpat vrátíme po sté, je to vždycky pecka. Jak je letošek je v mnoha ohledech výjimečný, v řadě výjimečně blbých záležitostí se naštěstí také občas objeví neuvěřitelně vydařené momenty. Takhle se nám povedlo vyplout nad moře mraků během víkendu, který v Brně vypadal poměrně beznadějně. Náhoda tomu chtěla, že jsme se ocitli ve správný čas...
K prázdninovým cestám prostě patří dobrodružství a objevování „bílých míst na mapě“. Každý rok se proto snažíme nechat za zády uspěchaný svět, mobily symbolicky přepneme do režimu letadlo a zamíříme do míst, která vábí nejen přírodními krásami, ale i hlubším historickým kontextem. Letos jsme díky naprosto nevyzpytatelnému přepínání barev na covidovém semaforu měnili plány do poslední chvíle, než padla definitivní volba na nejvýchodnější cíp bývalého...
Výprava za nejlepším koupáním a pravou letní atmoškou „našeho“ jihu při symbolickém putování po soutocích Říčky > Litavy > Svratky > Dyje > Moravy > Dunaje. Zpátky Railjetem z Vídně. 5 dnů – 400 km.
Letos jsme tradiční květnový vandr nasměrovali do oblasti Kopanic. Od poslední návštěvy této lokality dorostla většina dětí v kolektivu do věku, kdy unesou bágl. Výprava proto chvílemi připomínala slušný zájezd. Ale nic to neubralo na zážitcích…
Když jsem byl malej, zoufale jsem si přál zažít uhelné prázdniny, jak o nich mluvila generace před námi. Ta následující dostala koronaprázdniny a toho je potřeba využít. Kdy se jinak povede děcka vykopat uprostřed týdne do lesa, aby zažily východ slunce za řevu ptáků. Ať máme na co vzpomínat, že to taky nebylo jenom blbý a komplikovaný. S osobami, s nimiž sdílím...
Již šestým rokem trávíme volno mezi Vánocemi a Silvestrem v Jeseníkách. Hřebenovka se ani po letech neomrzí. Pokaždé je jiný sníh, jiné počasí, jiná atmosféra. Obzvlášť letos jsem byl rád, že těsně před naším příjezdem napadl čerstvý prašan. Zelená pole v nížinách nedávala naději, že bychom vyrazili na běžky. A povedlo se! Prosinec má navíc kouzlo zvláštního světla. Jeden den byl...
Léto patří dobrodružství. Při cykloputování natěžko neznámou zemí jsme jej hltali plnými doušky. Balkán je vždycky pecka, v Bosně nám nejednou spadla čelist. Ať už byly důvodem boží vyvěračky, obrovská liduprázdná krajina náhorních planin anebo stopy války, která je patrná prakticky na každém kilometru cesty. Tím nemyslím jen území označená cedulemi Pazi mine!, ale hlavně časté ruiny...
Praská běžka obvykle znamená potíže. Když rupnou obě, je to bezesporu výzva, obzvlášť pro nejmladšího účastníka(!). Tesa-páska opět situaci zachránila. Pak už jen stoupání ve stopách medvěda, nocleh na hřebeni, spálené ksichty, panoramata a tak. Jest však pravdou, že mládežníci překonali další metu v horském výcviku a dá se říct, že zvládají plnotučné akce, které by i v kolektivu dospělých byly...
…chlapi mizí do hor. První letošní táboření na sněhu, magické kouzlo chráněných území Bílých Karpat, vejlet vlakem, útulno hospůdek, prostě vše jak má být.
Michael Pokorný
Michael Pokorný