Nejhezčí část roku, kdy se babí léto láme do vrcholného podzimu, jsem měl letos možnost postupně prožít (či spíše ochutnat) v různých koutech Alp. Nijak nezpochybňuji krásy české přírody, ale pokud si můžu vybrat, tak na celé čáře vítězí zlaté modříny na úpatí koruny nejvyšších vrcholů Švýcarska. Oblouk čtyřtisícovek lemujících údolí bere dech. Výškový rozdíl mez dnem údolí a vrcholem DOMu činí závratné tři kilometry. V nejnižších polohách mají stromy ještě zelené jehličí, nahoře září čerstvý metr sněhu. Výjimečná klika, že v den odletu se rozplynula frontální oblačnost a stihl jsem doslova oběhnout 10hodinovou túru za polovinu času, naskočit do busu a pak čekat X hodin na opožděné letadlo.
Saas-Fee, Switzerland