Předchozí kapitoly dokumentovaly postupné kroky, které jsme intuitivně podnikali v raném věku našich dětí. Výsledkem tohoto postupného vývoje je kýžený stav, kdy ohlášení výjezdu na hory je provázeno jásotem a těšením se na nová dobrodružství. (pozn. tedy upřímně, jak kdy…) Není žádný problém strávit letní prázdniny nocováním ve stanu, absolvovat hodnotné túry či kvalitní výlety na kolech apod.

Společné výpravy vybrušujeme. Množství oblečení a dalších zdánlivě nezbytných propriet redukujeme na minimum. I citlivější ženské polovičky se smířily s tím, že udržovat děti v zářivě čistém oblečení je sisyfovská práce. Všichni dávno víme, že navzdory všemu úsilí se čerstvě oblečená svrchní vrstva oděvu během krátké chvíle „čistotou“ neliší od té svlečené.

Tímto prozřením máme vyhráno, protože se opět do popředí dostává cíl výletu a nemusíme se zabývat přízemními otázkami, jak se tam dostaneme, když neuneseme všechny věci.

Často zveme kamarády s potomky ve věku našich dětí na společné akce v horách. Každoročně organizuji týdenní pobyt pro rodiče s dětmi v Alpách. Vždy na jiném místě, s jiným programem a v jiném provedení. S rostoucím průměrným věkem účastníků se ukazuje, jak děti začínají vnímat horské prostředí a jak se dá pracovat s jejich motivací. Celkový smysl túry jim pochopitelně uniká. Pohyb krajinou očima dospělých je jim cizí. Hory vnímají hlavně jako kulisy herní se spoustou dobrodružných podnětů. Jenom na kochání se panoramaty je prostě neutáhneme.

Vydá-li se proto na túru i věkově poměrně různorodá partička, dospělým odpadá podstatná část motivační role, a pokud chtějí, stávající se jen umravňujícím dozorem starajícím se o bezpečnost, tepelný komfort, stravu apod. Po návratu do základního tábora děti pokračují ve svých hrách a my máme čas kromě přípravy večeře i na krátký relax. Stejně tak večer může 1 dospělý čtenou pohádkou či jiným příběhem zabavit X dětí a ostatní dospěláci mají pohodu.

Je ovšem skvělé, že se skupinou v průměrném věku kolem 6-7 let, přichází v úvahu první hry na pokračování. Jejich příběh dává děj celému pobytu a stává se tmelícím prvkem nejen dětské části kolektivu, ale určuje role i dospělým, kteří se angažují v přípravě a realizaci jednotlivých herních či výukových prvků.

Každá povedená víkendovka či jednodenní výprava se počítá. Nejhodnotnější jsou samozřejmě akce délkou přesahující nejméně týden. Nejenže umožňují splnění cestovatelských snů, ale zaběhlý režim dnů se stává rituálem. Společně zrajeme a učíme se…

Již tradiční týdenní pobyt zájezdového typu, tentokrát se základnou v Cortině d´Ampezzo. Nocovali jsme po celou dobu v příjemném kempu, počasí tentokrát bylo za odměnu, takže tentokrát nedošlo na žádný test psychické ani fyzické odolnosti.  Děti ve věku 5 až 8 let.

Tři týdny věnované objevování krás horských přírodních parků lemujících pobřeží severního Španělska mezi San Sebastianem a Olviedem. 7000 km v autě. Táboření v kempech i ve volné přírodě. Děti ve věku 5 a 7 let.

Týden se základnami v Savogninu a v Davosu. Každodenní déšť se stal možná důvodem obliby karetní hry prší, nikoliv však překážkou pro absolvování plánovaného programu v horách. Skupina ve věku 3 – 8 let.

Týdenní putování od chaty k chatě ve výškách kolem 2000 m. Skupina ve věku 3 až 6 let.

První balkánská poznávačka. Národní parky Makedonie, krátké nahlédnutí do Albánie (příště musíme jenom sem a na delší dobu!), stanování ve volné přírodě. Děti 3 a 5 let.

Třítýdenní výprava na Kanárské ostrovy. Letecky, se stanem a spacáky pro 2 dospělé a 2 děti. Noclehy na přírodních tábořištích, výjimečně v kempech. Děti 2 a 4 roky.

Týdenní pobyt v Centrálním Švýcarsku. Základnou byl kemp na úpatí Titlisu, nadm. Výška 1000 m. Věk skupiny: 1 až 4 roky.

Měsíční vandr po západních ostrovech La Palma, Graciosa a El Hierro. Věk dětí 7 měsíců a 3 roky.